Byla jsem u kadeřnice. Chtěla jsem trošku studenější odstín, tak o dva tři stupně, no a mám ho <3 Stříhat jsem se opět nenechala, protože jsem byla před 3 měsíci.

Akorát dojídám výbornou gulášovku a pak musím do města. Supr, protože prší. Zítra odjíždím a už se těším! Hlavně ať neprší!

V týdnu budu asi zase v Pze. Jsem zvědavá na Zaru, Ch mě lákala :D Díky Mische jsem objevila stránku lookbook.nu a od té doby jsem tam, pokud nemám práci, skoro pořád! Škoda, že ČR je tam zastoupena tak málo..

Otázka na konec: Proč mají v Topshopu v ČR tak třetinu věcí?! Grr!

Předem se omlouvám a varuji před románem, který jsem sepsala. Ale chtěla jsem to tu všechno hezky mít a tak. :)

Stěží jsem den před usínala a na velký pátek jsem se vzbudila již před pátou.. Nešlo mi už usnout, tak jsem si udělala čaj, obhospodařila restauraci a čekala, až táta přijde v 6 z práce a hodí mě do Ústí. Cestou jsme se ještě stavovali pro Pohanu.

První šel Milan. A pak už to šlo ráz naráz. Já začínala v 7:30. Předtím jsem nebyla schopna vůbec nic pozřít. Když jsem tak čekala u PC, než na mě přijde řada, už jsem byla klidnější. Pro půlhodinový blok odborných předmětů jsem si vylosovala otázku č.17. Musím říct, že to bylo v pohodě, většinu přípravného času jsem ani nevyužila. Mlela jsem docela dost, jak je u mě zvykem :D a nervozita už taky ustoupila. Dokonce jsem, a ne jednou, rozesmála komisi a tak celkově i třídu.

„-Chcete nám ještě něco říct?“ „-No snad ani už ne, jen že mám už hlad.“ :D

Jak opadl stres po prvním bloku, hned se dostavila chuť k jídlu, takže jsem stláskala, co jsem mohla :D Nervozita taky opadla, a i když jsem věděla už předem, že nervózní zas tak být nemusím, prostě tomu zabránit nešlo. Nervy jsou svině! Tak :D

S Pohanou jsem se pak, jelikož šla za mnou, vždycky na předmětech střídala, takže i míjela. Následovala čeština a otázka č.25. Otázka, kterou jsem se snad jako jedinou neučila :D ani nebylo třeba. Takže vpoho.

Poslední byla na řadě angličtina. No, :D vytáhla jsem si otázku č.13.. K tomu se váže, pro mě vtipná historka. S&G jsem si náhodným čísle „vylosovala“ už na konverzaci a to jsem předem zmiňovala, že to je jediné téma, které nechci. Ve středu při zahájení jsem se o tom ještě bavila s Moštěkem, a ta mi na to řekla, že doufá, že si ho nikdo nevylosuje, že neví, na co by se ptala. No tak co to je? :D No a já si ho vytáhla, žj.. Tak jsem překládala článek o paralympiádě a povídala o sportech, hrách, vysvětlovala pravidla baseballu, zmínila se, jak ráda sleduju krasobruslení, pohovořila o zraněních a stravování a následně řekla, že pro mě je sport i cestování. Lochman byl satisfied a tak jsem šla :D

Vyhlášení výsledků proběhlo už v 13:30, jelikož pátek byl posledním den maturit. Milan: 1,1,1,1. Já: 1,1,1,1. Pohana: 1,1,2,2. Takže úplně největší spokojenost u všech :)

Ve 14:30 následovalo předávání vysvědčení ze čtvrťáku a v 16:00 slavnostní předávání vysvědčení na Radnici. Hodinu do začátku jsem trávila s Pohanou, Kuřetem na lavičce na náměstí. Vůbec mi nebyla zima :D Ve 4 hodiny to propuklo. Vendula opět plašila, Mošťěk přišel pozdě, Vilík byl vtipnej (a večer nepřišel) a celému sboru i s Vomáčkou ukápla slza. Bohuška nám zarecitovala verš z Poštovního holuba, podepsali jsme kroniku a šli.

„No tak zatleskáme znovu i paní Brožkový..“

Venku na nás čekala Ježková i s malým hodným Ježkem. A taky Janči mam, která mě hodila do Jiřího a tam na mě už čekal táta Jiří. Rychle domů, najíst, převléct, napsat, obdržet překvapení, které jsem vážně nečekala a nádherné růže, sbalit a vyrazit zase z5 do Jiřího, kde mě Jana opět nabrala.

Následoval pomaturitní večírek. Měla jsem hlad a dala si kuřecí s ananasem a brusinkama. Snědla jsem zas tak půlku, ale Tomek už natěšeně čekal, až to bude moct dojíst :D Vypila asi 4 malý piva a exla malýho panáka jablíčka. Jo já vím, přijde vám to málo, ale věřte, že mě to stačilo :D

Bohuška: „Joo, já chci fotku s Bárou, joo..“

Sice jsme seděli u stolku jak Na Vejminku, ale postupně nás tam navštívila jak Bohuška, tak Vomáčkovi. Za Brožkovou, Álou, jsem si musela k baru, kde ji nalejval zbytek třídy, dojít.

Brožena: „Tak, Barunko, já tady na tebe čekám, až přijdeš, dej si panáka, já ještě mám v ruce a budem si tykat, jo? Já jsem Ála!“

No tak jsem si toho panáka dala a Ále tykám :D Prý přijede, až si bude válet šunky tady. Závěrem bych chtěla slavnostně uvést poslední společnou fotku ze studijních let s veleváženou slečnou Pohanou, na které jsme obě v lehce ovíněném stavu cca ve 23:00. Jistě ji tím udělám radost. :D

PS: Neboj, z postudijních jich bude ještě víc XD