Byla jsem u kadeřnice. Chtěla jsem trošku studenější odstín, tak
o dva tři stupně, no a mám ho <3 Stříhat jsem se opět nenechala,
protože jsem byla před 3 měsíci.
Akorát dojídám výbornou gulášovku a pak musím do města. Supr,
protože prší. Zítra odjíždím a už se těším! Hlavně ať
neprší!
V týdnu budu asi zase v Pze. Jsem zvědavá na Zaru, Ch mě lákala :D
Díky Mische jsem objevila stránku lookbook.nu a od té doby jsem tam,
pokud nemám práci, skoro pořád! Škoda, že ČR je tam zastoupena
tak málo..
Otázka na konec: Proč mají v Topshopu v ČR tak třetinu
věcí?! Grr!
Předem se omlouvám a varuji před románem, který jsem sepsala. Ale
chtěla jsem to tu všechno hezky mít a tak. :)
Stěží jsem den před usínala a na velký pátek jsem se vzbudila již
před pátou.. Nešlo mi už usnout, tak jsem si udělala čaj, obhospodařila
restauraci a čekala, až táta přijde v 6 z práce a hodí mě do Ústí.
Cestou jsme se ještě stavovali pro Pohanu.
První šel Milan. A pak už to šlo
ráz naráz. Já začínala v 7:30. Předtím jsem nebyla schopna vůbec nic
pozřít. Když jsem tak čekala u PC, než na mě přijde řada, už jsem byla
klidnější. Pro půlhodinový blok odborných předmětů jsem si vylosovala
otázku č.17. Musím
říct, že to bylo v pohodě, většinu přípravného času jsem ani
nevyužila. Mlela jsem docela dost, jak je u mě zvykem :D a nervozita už taky
ustoupila. Dokonce jsem, a ne jednou, rozesmála komisi a tak celkově
i třídu.
„-Chcete nám ještě něco říct?“ „-No snad ani už ne, jen že
mám už hlad.“ :D
Jak opadl stres po prvním bloku, hned se dostavila chuť k jídlu, takže
jsem stláskala, co jsem mohla :D Nervozita taky opadla, a i když jsem
věděla už předem, že nervózní zas tak být nemusím, prostě tomu
zabránit nešlo. Nervy jsou svině! Tak :D
S Pohanou jsem se pak, jelikož šla za mnou, vždycky na předmětech
střídala, takže i míjela. Následovala čeština a otázka č.25. Otázka, kterou jsem
se snad jako jedinou neučila :D ani nebylo třeba. Takže vpoho.
Poslední byla na řadě angličtina. No, :D vytáhla jsem si otázku
č.13.. K tomu se váže, pro mě
vtipná historka. S&G jsem si náhodným čísle „vylosovala“ už na
konverzaci a to jsem předem zmiňovala, že to je jediné téma, které nechci.
Ve středu při zahájení jsem se o tom ještě bavila s Moštěkem, a
ta mi na to řekla, že doufá, že si ho nikdo nevylosuje, že neví, na co by
se ptala. No tak co to je? :D No a já si ho vytáhla, žj.. Tak jsem
překládala článek o paralympiádě a povídala o sportech, hrách,
vysvětlovala pravidla baseballu, zmínila se, jak ráda sleduju krasobruslení,
pohovořila o zraněních a stravování a následně řekla, že pro mě je
sport i cestování. Lochman byl satisfied a tak jsem šla :D
Vyhlášení výsledků proběhlo už v 13:30, jelikož pátek byl
posledním den maturit. Milan: 1,1,1,1. Já: 1,1,1,1. Pohana:
1,1,2,2. Takže úplně největší spokojenost u všech :)
Ve 14:30 následovalo předávání vysvědčení ze čtvrťáku a
v 16:00 slavnostní předávání vysvědčení na Radnici. Hodinu do
začátku jsem trávila s Pohanou, Kuřetem na lavičce na náměstí. Vůbec mi nebyla zima :D
Ve 4 hodiny to propuklo. Vendula opět plašila, Mošťěk přišel pozdě,
Vilík byl vtipnej (a večer nepřišel) a celému sboru i s Vomáčkou
ukápla slza. Bohuška nám zarecitovala verš z Poštovního holuba, podepsali
jsme kroniku a šli.
„No tak zatleskáme znovu i paní Brožkový..“
Venku na nás čekala Ježková i s malým hodným Ježkem. A taky Janči
mam, která mě hodila do Jiřího a tam na mě už čekal táta Jiří. Rychle
domů, najíst, převléct, napsat, obdržet překvapení, které jsem vážně
nečekala a nádherné
růže, sbalit a vyrazit zase z5 do Jiřího, kde mě Jana opět
nabrala.
Následoval pomaturitní večírek. Měla jsem hlad a dala si kuřecí
s ananasem a brusinkama. Snědla jsem zas tak půlku, ale Tomek už natěšeně
čekal, až to bude moct dojíst :D Vypila asi 4 malý piva a exla malýho panáka jablíčka. Jo já vím,
přijde vám to málo, ale věřte, že mě to stačilo :D
Bohuška: „Joo, já chci fotku s Bárou, joo..“
Sice jsme seděli u stolku jak Na Vejminku, ale postupně nás tam
navštívila jak Bohuška, tak Vomáčkovi. Za Brožkovou, Álou, jsem si musela
k baru, kde ji nalejval zbytek třídy, dojít.
Brožena: „Tak, Barunko, já tady na tebe čekám, až přijdeš, dej si
panáka, já ještě mám v ruce a budem si tykat, jo? Já
jsem Ála!“
No tak jsem si toho panáka dala a Ále tykám :D Prý přijede, až
si bude válet šunky tady. Závěrem bych chtěla slavnostně uvést poslední společnou fotku
ze studijních let s veleváženou slečnou Pohanou, na které jsme obě
v lehce ovíněném stavu cca ve 23:00. Jistě ji tím udělám radost. :D
PS: Neboj, z postudijních jich bude ještě víc XD