Minulý čtvrtek v podvečer jsem stála na naší vlakové zastávce VM město a čekala na Drahého. Když jsem uviděla přijíždět vlak, začala jsem se usmívat. Když jsem viděla P. vycházet z vlaku, měla jsem už pusu od ucha k uchu.. a mám to takhle pokaždé. Mám ten první okamžik, kdy se zase vidíme, ráda.. :)

Doma jsme se moc neohřáli a konečně se vydali Pod věž na zahrádku. Já si objednala kávové frappé a muž bažanta se sýrovým prkýnkem. Příjemný (ani né moc chladný) večer to byl. Rozebírali jsme, jak bychom chtěli aby vypadala naše dovolená, co bychom od ní očekávali, kam bychom chtěli a mnohé další.. Bylo mi tak fajn, že mi ani nevadilo, že nám pan vrchní napočítal místo 2 velkých piv a jednoho malého 3 velké. Ale ozvala jsem se, to zas jo!

V pátek ještě počasí celkem vydrželo a tak jsme odpoledne procourali po městě. Koupili jsme míček, a já sobě umělohmotné žabky a sluneční brýle. Ty srdíčkové jsem tam ale nechala..

Návštěva místního Arabského bistra. Majitel milý, vstřícný, nejraději dává věci zadarmo a kór mojí mamce :). Prominula jsem mu i malého pidibroučka, co mi vylezl z Gyrosu – přesněji z některého z listů salátu, protože ten Gyros v arabském chlebu byl b-o-ž-s-k-ý! Prostě celej Manu v arabským a se snědší pletí XD Jen mě děsí ta vzdálenost od našeho domu – celých 50 metrů! :D

Večer jsme z původního plánu ustoupili, ale nakonec jsme se k němu zase neplánovaně vrátili. Všichni tři, již nacpaní večeří, jsme vyrazili do Zámrsku na pivo a uzené klobásy. Já se poměrně rychle opila a zároveň i přežrala a bylo mně fajn :D

V 5 ráno v dešti kolem dvou NON-STOPáčů do práce. Jó, to už mi nebylo moc fajn.. :D

V sobotu se celá akce opakovala jen s tím rozdílem, že: pršelo, byla větší zima, bylo více lidí, udila se navíc kuřata a sejry, neopila jsem se, málem mě zabil lední medvěd, bylo kolem nás až moc vřískajících a ukňouraných dětí, přijel poslanec, koukali jsme krz promítačku na záznam konzertu nějaké kapely ze Stromboli, byla jsem po půlnoci už divně unavená, domů jsme jeli s šílenou paní, ráno jsem nemusela do práce.

Uzení se prý bude ještě opakovat při přízni počasí! (evilsmirk)

Včera jsem absolvovala jednoznačně nejhorší noční ever.. Uf. Jakto? Kolega si usmyslel ve 23:00, že si domů dojde na večeři (což by nebylo nic divného) a zaběhat (což už zrovna moc obvyklé není, že). Opustil mě tedy, i když věděl, že do té doby bylo hodně práce a hodně problému, do kterých nevidím. Spadl jeden server a byla nějaká debilní výluka, které nikdo nerozuměl..

No nic. Kolega odešel, já sama v celé velké budově bývalé pošty – bez klíčů – příležitost pro objevení se různých nestvůr, bezhlavých psů, mutantů, duchů, nemrtvých dětí, ptáků s XXL zobáky a dalším stvořeních, na která jsem si za ty 3 roky sledování hororu jakž takž zvykla.. No ale přece jen, kdo by se nelekl, když do úplného ticha a úplné tmy začne tisknou tiskárna.. z NIČEHO NIC! :D

Vítám Vás u postu, který je v podstatě o ničem. Ale! Hlavní roli v něm hraje poštovní služba.

Jede, jede poštovský panáček,
jede, jede, poštovský pán.
V předu má trubičku
v zadu má truhličku,
jede, jede do Rokycan.

Jede, jede poštovský panáček,
jede, jede, poštovský pán.
Má vrané koníčky
a na nich rolničky,
jede, jede do Rokycan.
 

Chtěla jsem už delší dobu si nafotit vlastní editorial, který by zapadl do mého fiktivního časopisu „Soar“, jenž jsem dělala jako ročníhovou práci ve 3. ročníku na SŠ. A tady je výsledek. Děkuji Lou, pěknému počasí a i návštěvníklm, kteří se zachovali skvěle :)

(Poslední dvě fotografie dodány zejména pro úžasný mrak nad Lou a bolest, kterou jsem vytrpěla při běhání bosa po kamínkách. Běhacích fotek, ale i osttaních, se vyvedlo víc, avšak outfit jsem nechtěla x krát po sobě opakovat a zbytečně to tu zahlcovat :D Někdy možná „behind the scene“. Sukně na prvním obrázku – nečekaný výprodejový dárek od sis. Za 79,– a Sko – nechápu!)

Když jsem vyprávěla Pájoj, co se mi přihodilo včera večer a dnes před obědem, reagoval trefně: „Holt sis své chytré dny vyčerpala u mně..“ :D Tím mi připomněl, že jsem se nepochlubila tím, jak jsem z hlavy a rychle vypočítala počet kusů ve stádu dobytka, vznešeně odpověděla na konstatování „vždycky když jdu okolo přemýšlím, na co je ta úzká díra na boku zeleného zvonu..“ a na několik dalších, již zapomenutých věcí.

Ovšem včera lehce před půlnocí se to otočilo. Po dokoukání The Gates jsem si všimla čehosi na zdi. Lezu na židli a zkoumám, o co jde.. No nechtělo se mi tomu věřit a musela jsem Vám to natočit. K videu, prosím, tudy. Po zdokumentování jsem chtěla věc zneškodnit. Přistrčila jsem si židli ke stěně nábytku tak, že mezi ní a komodou bylo asi 15–20cm .. stoupla jsem si na židli a ejhle! Nejprve jsem přepadla na hranu nábytku, málem si rozbila foťák a lahvičky s laky a pak jsem se sesunula, ani nevím jak, do té 20cm škvírečky! Šok. Bolest. Odřeniny bolej nejvíc.. Strach ze zlomeniny.. Pocit úlevy, když ulehnu do postele..

Dnes před obědem jsem jako vždy vařila přílohu a ohřívala polévku. No, ohřívala.. pak už trošku připalovala :D Doslova jsem se totiž zažrala do recenzí na jeden z hotelů na Costa Brava. Volal P. A ještě s ním na uchu jsem zchlazovala ve dřezu „polévku“ z níž zbyly pouhé nahnědlé připálené mušličky. Ospravedlňuje mě jediné – bylo ji málo a na dně kastrolu. Áchjó. Tak mám 15min na to udělat novou. Česnečka je jasná volba.. no a co myslíte, že se mi stalo, když jsem lisovala česnek?! Auu :D Nikdy si nepřejte mít jeho „šťávu“ v oku..

Každopádně každé neštěstí se obrátilo ve štěstí a já sestře pěkně odbarvila celou patku tak, že už ji nemá téměř nikde zrzavou. Odborně jsem dělala tak zvané „pasíčko“. :)